Rok… Přesně rok…
Rok se s rokem sešel a synovi je přesně rok…
Chtěl bych se s vámi podělit o to co vše se změnilo… Vždy když si vzpomenu na den kdy se narodil, zalesknou se mi slzy štěstí v očích přesně jako ten den kdy se to stalo. Uvnitř mě si často vybavuji ten pocit, hodně zvláštně nepopsatelný pocit, ale o to více důležitější. Jednalo se o to kdy poprvé uslyšíte jeho hlas. Doufám, že mne tento pocit bude provázet celým životem.
Co se u nás změnilo dále? Je to hlavně pocit domova, nové zkušenosti a vlastně i nové výzvy.
Vezmu to pěkně popořadě.
Pocit domova
Pro někoho se to může zdát zvláštní, ale mě to smysl dává. Začal jsem pracovat již na střední pro externí firmy, to samé pokračovalo na univerzitách a následně po dokončení studia do skutečné práce. Vždy jsem práci dával přednost před jinými aktivitami, protože práce je pro mě zábava. Nikdy bych nedělal práci co mě nenaplňuje a nebaví. To se samozřejmě odráží i v narůstajícím počtu zákazníku, zodpovědnosti a znalostech. Za několik let se mi podařilo to, co někomu trvá celý život. A vážím si toho. Nikdy nedělám věci na půl. Tento fakt v mém soukromém životě považoval domov nejprve pouze jako místo, kde se dá přespat a za pár hodin se vrátit do víru světa, dalších výzev. Nestávalo se to, že jsem se vracel rád do našeho domku. Bylo mi jedno zda je to Česká republika, Německo, UK… Vždy mi záleželo pouze na tom, zda tam bude má manželka s kterou si mohu povídat. Místo nehrálo roli.
Nyní je to ale jinak. Každý návrat z pracovní cesty , každý návrat z práce, každý den se nemohu dočkat až uvidím náš malý domek a z okna mávající ženu a syna. Vím, že se často vracím pozdě a uvědomuji si jak těžká práce je to pro manželku. Jsem ji za to ale neskonale vděčný a snažím se aby náš domov byl opravdu náš..
Nové zkušenosti
Každý rodič v podstatě objevuje. Objevuje svět, který si předtím pamatoval pouze matně. A proč? Protože byl dítě. Dítěte je velká zodpovědnost ale ohromná starost. To nejsou zápory, to jsou klady. Vy učíte dítě a dítě učí vás. Učí vás se koukat na svět znovu dětskými očima. Učí vás důvěře tak jako vy učíte důvěře jeho. A za vše co ho naučíte vás odmění. Odmění vás úsměvem, pohlazením, prvními krůčky, prvními slovy… To vše dítě umí a vy taky. Stačí to jen v sobě najít. A já se našel…
Nové výzvy
Vlastně jsem dlouho přemýšlel o tom, zda sem tuto část dát. Ale patří sem.
Nebudu zapírat, s dítětem nikdy nejsou věci jako dříve. Váš pečlivě vedený systém správy času zde přestává fungovat. Někdy máte chuť vybuchnout, ale pak se na vás dítě podívá a společně se tomu zasmějete. Dítě vás naučí hlavně sebekontrole.
A proč mluvím o výzvách? Vlastně zjistíte co vaše tělo všechno vydží. Bude Vám jedno že vás ráno někdo škrtí tim jak vám leze po krku, nebudete si nic dělat z toho, že celý den ležíte na dřevěné hračce zaboření někde mezi ledvinami, budete se sami divit jak málo spánku vám stačí na to aby jste další den žili opět na plné obrátky.
To vše a mnohem více přinesl náš společný rok.
